Zákon o sociálním bydlení 1. čtením neprošel napodruhé

Zákon o sociálním bydlení s největší pravděpodobností padl. Konečnou ránu mu uštědřily obstrukce ODS a TOP 09 a malý zájem většiny členů vládní koalice. Reálné problémy 200 000 lidí bez bydlení tak přehlušily půtky mezi politickými stranami a tlak zájmových skupin.

Vypadá to, že v tomto volebním období je bohužel dobojováno. A to v tragikomickém duchu. Potopit zákon o sociálním bydlení bylo mnohem snazší, než jsme si dokázali představit. Dnešní den přitom začal slibně: koaliční strany hladce prohlasovaly pokračování schůze po 19. i 21. hodině a zákon zařadily jako 4. respektive 5. bod jednání. Zdálo se, že se vše hladce stihne.

Když došlo na samotné projednávání zákona, zaznívala především kritická slova, a to i z řad představitelů koalice, jmenovitě například od Jana Bartošky z KDU-ČSL. Slova se ujal také další koaliční poslanec, Zdeněk Soukup z ANO. Ten zákonu sice vyjádřil podporu, ale s podmínkou, že bude prodlouženo projednání na výborech - což by fakticky znamenalo, jak pan poslanec předpokládáme dobře ví, že se zákon nestihne přijmout.

Většina poslanců (včetně koaličních) se po prvních desítkách minut vzdálila ze sálu. A když Jana Černochová z ODS navrhla přerušit jednání, než se dostaví ministr financí Babiš (těžko říct, proč zrovna on), nebyla Poslanecká sněmovna pro nízký počet přítomných poslanců ani usnášení schopná. Snad proto, že už všichni tušili, jaký bude výsledek dnešního večera. Situaci se ještě marně snažil zachránit Roman Sklenák z ČSSD a navrhl 5minutovou přestávku. Hned na to ale přispěchala znovu Jana Černochová a navrhla přestávku dvouhodinovou. Další dvě hodiny přestávky si vzal poslanecký klub TOP 09. Obstrukční taktika opozice se podařila na výbornou, ani nebylo nutné se příliš snažit.

Díky tomu, že se zákon dostal do prvního čtení až ke konci volebního období, tak stačily dvě žádosti o dvouhodinovou přestávku ze strany ODS a následně TOP 09, aby se odpůrcům podařilo pohřbít zákon, který měl pomoct téměř 200 000 tisícům lidí nalézt domov, který by jim mohl pomoci postavit se na vlastní nohy a který měl nastavit systémové řešení v boji s obchodem s chudobou. Těžko se bráníme dojmu, že si někteří poslanci neuvědomují závažnost dopadů jejich mezistranických půtek, a že za svými malými souboji nevidí reálné lidi, kterých se absence zákona dotýká každý den života v nejistotě, zda bude mít jejich dítě kde spát.

Pravděpodobnost, že se zákon do konce volebního období stihne projednat se tak blíží nule. Samozřejmě ještě vyčkáme, zda se koalici nepodaří přeci jen najít cestu, ale byl by to spíše zázrak.