Hana Čápová: Záludnost ministryně Marksové

ZÁLUDNOST MINISTRYNĚ MARKSOVÉ

Respekt 21. 9. 2015 (cap)

Ministryně Michaela Marksová (ČSSD) nedávno sepsala novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi. Dílo právě prochází obvyklým připomínkovým řízením ostatních rezortů, odborů či úřadu ombudsmana a potom zamíří na vládu. Důvod novely byl jednoduchý – odstranit větu, jež mohla o střechu nad hlavou připravit tisíce chudých a které se podle jejího autora říká „Stanjurův přílepek“. A způsob, jímž to ministryně nakonec vyřešila, je důkazem, že tento stát pořád není schopen pomoci lidem na okraji společnosti.

Pro připomenutí, poslanci tehdy odhlasovali nápad svého kolegy Zbyňka Stanjury (ODS), že pro přiznání doplatku na bydlení, který se týká především nejchudších lidí na zdejších ubytovnách, bude třeba souhlas obce. Stanjura vyslyšel hlas starostů, z nichž většina ubytovny a především jejich sociálně slabé obyvatele, převážně Romy, ve svém městě nechce. Vládní Agentura pro sociální začleňování tehdy odhadla, že pětina ze 100 tisíc lidí by mohla skončit na ulici. Schylovalo se k sociálnímu dramatu s ještě horšími důsledky, než jaké má koncentrace chudých v ghettech ubytoven. Nakonec zasáhl ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD), který vymyslel výklad, že úřady práce (právě ony doplatek na bydlení vyplácejí) se nemusí stanoviskem obce řídit. A ministryně Marksová dostala za úkol urychleně přílepek odstranit.

Michaela Marksová to vyřešila tak, že do zákona o pomoci v hmotné nouzi vpašovala svůj vlastní „přílepek“. Co je na tom divného? Zákon o hmotné nouzi není norma, která by měla řešit ubytovny a sociální bydlení. Naopak rozumný zákon o sociálním bydlení Česku citelně chybí a ani ministerstva, ani starostové se k jeho tvorbě moc nemají. Důsledkem je právě koncentrace chudých a někdy problematických lidí na ubytovnách. Příklady, jak tomu předejít, přitom v zahraničí jsou – je nutné spolupracovat a je například možné vsunout mezi majitele bytu a nájemníka, o kterém pochybuje, neziskovou organizaci. Ta pak majiteli garantuje, že mu zaplatí nejen dlužný nájem, ale třeba i případné škody v bytě.
Marksové novela jde jiným směrem a je vlastně ještě záludnější než Stanjurova myšlenka. Ta byla alespoň přímočará: obec vás tu nechce a nedá vám souhlas. Ministryně Marksová v této situaci navrhuje, aby chudý člověk, který chce dosáhnout na doplatek, povinně dodržoval „motivační plán“. Tvořit ho má úřad práce spolu s obecním úřadem a sociálními pracovníky, cílem je, aby se člověk z ubytovny snažil najít si jiné bydlení.

Jenže to je většinou nesplnitelný úkol, lidé nejsou na ubytovnách proto, že je milují, ale proto, že je nikde jinde nechtějí. A Marksové ministerstvo to ví – podle průzkumu, který si loni zadalo, si 90 procent obyvatel ubytoven bydlení hledá, 87 procent z nich však nemá úspěch. Logicky domyšleno, buď je „motivační plán“ jen kus papíru, na němž se vykazuje předem zbytečná aktivita, nebo je to nástroj, který má lidem odejmout dávky, pouze rafi novaněji, než zamýšlel Stanjura.

Proti návrhu Marksové se zároveň o dost hůř protestuje. Dosavadní úprava měla tu výhodu, že se na obce dalo ukázat prstem – toto jsou politici, kteří připravili chudé o střechu nad hlavou. Nový nápad je spletitější: nikoli obce svým nesouhlasem s vyplacením dávky, ale lidé sami si zavinili, že nebudou mít z čeho zaplatit bydlení – neplnili přece plán.

Michaela Marksová přichází ještě s jednou novinkou. Navrhuje snížit částku, kterou mohou lidé dostat na bydlení, o pětinu. Také tahle změna má potenciál zásadně zasáhnout do života nejchudších lidí v této zemi. Platforma pro sociální bydlení spočítala, že rodina se dvěma dětmi v Brně či Ostravě bude mít v důsledku této změny o nějaké tři tisíce korun na jídlo méně, rodina v Praze dokonce o čtyři tisíce. To není žádná veselá představa, chudé děti už tak jedí mizerně, zřejmě přibude i dětí, které kvůli zoufalé situaci rodiny skončí v ústavu.

Protože jde o první nástřel novely, je možné, že pod tlakem jiných rezortů či ombudsmanky dozná změn. Možná by znovu mohl zasáhnout Marksové stranický kolega, ministr vnitra Chovanec. Dá se totiž předpokládat, že část sociálně slabých se ocitne v jeho „rajonu“: vinou ještě větší nouze prostě možná začnou krást i ti, kdo na to dosud ani nepomysleli.