Otevřený dopis premiérovi, ministryni práce a sociálních věcí a veřejné ochránkyni práv

Vážený pane premiére,
vážená paní ministryně a pane ministře,
vážená paní veřejná ochránkyně práv,

obracíme se na Vás s výzvou k řešení krizové situace, která nastala v souvislosti s novelou zákona č. 111/2006 Sb.,o hmotné nouzi - § 33 odst.6, kdy ke splnění podmínek pro výplatu doplatku na bydlení v nestandardní formě bydlení (ubytovací zařízení) je nutný souhlas obce, v jehož katastrálním území se dotyčné ubytovací zařízení nachází.

Jsme znepokojeni situací, ke které nyní dochází v Ostravě a Bohumíně. Některé obce se k povinnosti vydávat souhlas s ubytovacím zařízením postavili tak, že lidé, kteří na ubytovnách žijí, protože jinou možnost nemají, jsou v nejistotě, jak to bude s jejich dalším bydlením, neboť požadovaný souhlas od obcí nezískali. Např. v Bohumíně všem žadatelům na ubytovnách souhlas neudělili, v městské části Moravská Ostrava a Přívoz nevyslovili ani souhlas, ani nesouhlas, v Mariánských Horách vyslovili všem žadatelům nesouhlas, na Ostravě – Jihu vyslovili souhlas časově omezený na 3 měsíce a po této době stanovili podmínky, za kterých souhlas bude udělen (např. bezdlužnost na nájmu v předchozím bydlení, uhrazení místního poplatku za psa, uhrazené pokuty z přestupkového nebo jiného správního řízení). Tyto podmínky však lidé žijící na ubytovnách nemohou splnit – pro mnohé z těchto podmínek se právě ocitli v nestandardním bydlení na ubytovnách. Každá obec svévolným výkladem souhlasu hazarduje s bezdomovectvím v přímém rozporu se základními principy dobré správy a péče o své občany. Potřeba bydlení patří mezi základní lidské potřeby zaručené Listinou základních práv a svobod. Jestliže obec souhlasy neuděluje a má volné bytové kapacity, tak proč jsou lidi v nejistotě s dalším bydlením?

Přímým důsledkem nezískání požadovaného souhlasu je ztráta nároku na doplatek na bydlení, a tím pádem bezprostřední hrozba ztráty bydlení, neboť tito lidé nebudou mít finance na zaplacení požadovaného nájmu na ubytovnách. Dávky mimořádné okamžité pomoci, o níž se v poslední době mluví jako o přechodném opatření, tuto situaci nevyřeší. MOP je pro tyto účely omezena časově na 3 měsíce, ale také výší možné přiznané částky za kalendářní rok. Navíc je tato dávka nenároková. Tím vzniká situace, kdy se rodiny s více dětmi mohou dostat na ulici již další měsíc.
Občané žijící na ubytovnách jsou vystrašení a ve vážných obavách, co se bude dál dít, kam složí svou hlavu, neboť i od ubytovatelů dostávají informace, že pokud nezaplatí nájem, tak budou nuceni odejít. Lidé žijící na ubytovnách se tak stali rukojmími v populistickém boji politiků. Tento stav se týká cca 400 lidí v Bohumíně a cca 1700 rodin v Ostravě. Pokud situace nebude okamžitě řešena, ocitnou se rodiny s dětmi na ulici. Vzniklou situaci nelze řešit monitorováním a analýzami či výzkumy, ale aktivním přístupem. Stát nesmí vědomě poškodit své občany.

Vzhledem k vážnosti této situace Vás vyzýváme k neodkladnému řešení vzniklé krizové situace – změnu zákona o hmotné nouzi – zrušení požadavku souhlasu obcí.

Z těchto výše uvedených důvodů jsme na 16.6.2015 na 11.00 v prostorách Vzájemného soužití na Bieblově 8 v Ostravě svolali jednání s představiteli Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a sekce ministra pro lidská práva, kteří potvrdili svou účast. Rovněž lidé, kterých se situace bezprostředně dotýká, sepisují petice. Napětí, které vzniká, může eskalovat až v protesty a demonstrace nejen občanů, kterých se situace bezprostředně dotýká, ale také extremistických skupin, které toho mohou využít pro podporu své ideologie. Nehájíme formu bydlení na ubytovnách, ale v současné době, kdy není zákon o sociálním bydlení, nemají mnozí občané jinou možnost.

Lýdie Poláčková – členka Rady vlády pro záležitosti romské menšiny
Edita Stejskalová – členka Rady pro záležitosti romské menšiny
Jolana Šmarhovyčová
Sri Kumar Vishwanathan
Josef Stojka