Za poslední tři roky se v USA podařilo devíti městům a obcím docílit funkční nuly co do počtu lidí v dlouhodobém bezdomovectví a počtu válečných veteránů v bezdomovectví. Dosáhnout funkční nuly znamená, že se lidé dostávají do bezdomovectví mnohem méně často a když, tak na velice krátkou dobu. Třicet sedm dalších obcí k tomuto cíli nemá daleko.
Inspirativní je především způsob, jakým toho obce dosáhly. A bylo k tomu potřeba od základu vylepšit celý systém podpory lidí v bytové nouzi.
Co nejvíc platí na černé neštovice? Data!
Obce začaly opravdu důsledně sbírat data a v reálném čase je aktualizují. Mají k dispozici jmenný seznam lidí, kteří se právě potýkají s bezdomovectvím. Díky této pečlivosti mají obce vždy komplexní přehled i přes to, jak dynamicky se situace mění.
Vedle sběru dat vychází úspěch z nastavení každodenní praxe. Zde byl inspirací model centrálně řízené spolupráce, jež vedla v minulosti k dosažení takových úspěchů na poli medicíny, jako je vymýcení černých neštovic nebo výrazné snížení výskytu dětské obrny.
O úspěšných postupech se obce, zainteresované organizace a další aktéři vzájemně informují v celostátní síti partnerství. Všichni členové sítě se tak podílí na neustálém zlepšování a šíření dobré praxe.
Mají tam televizi? Budu se moct dívat na finále baseballu?
Rockford je třetí největší město státu Illinois. Jako první ve Spojených státech zde dosáhli funkční nuly u bezdomovectví veteránů. Jako druhým se jim to podařilo u dlouhodobého bezdomovectví.
„Přešli jsme na centrálně řízený systém a zásadně rozšířili své pole působnosti,“ vysvětluje Jennifer Jaeger, vedoucí Oddělení komunitních služeb města Rockford. „Každého člověka z našeho města, o kterém se dozvíme, že žije na ulici, okamžitě zařadíme na jmenný seznam. Ten je dále rozdělený do následujících kategorií: dlouhodobé bezdomovectví, veteráni, rodiny, jednotlivci a mladiství.“
“Nemluvíme o anonymních bezdomovcích,ale o konkrétních lidech, které všichni známe.A díky tomu všem velmi záleží na tom,aby měl například John Smith domov,aby byl v bezpečí.”
„Poté oslovíme všechny odborníky, instituce a organizace, které se u nás danou věcí zabývají – ať už se zaměřují na dlouhodobé bezdomovectví nebo bezdomovectví veteránů či mladistvých – a uspořádáme poradu,“ vysvětluje. „Pokud například právě pracujeme s veterány, sejdeme se se zástupci federálního Oddělené veteránů, místních veteránských organizací a s odborníky v oblasti duševního zdraví a zneužívání návykových látek. Společně projdeme seznam a řekneme si: ‚Dobře, začněme Johnem Smithem. Kdo s ním pracuje? Jak docílíme toho, aby co nejdříve bydlel?’”
“Takto pokračujeme jméno za jménem. To je na celé věci zásadní. Nemluvíme o anonymních bezdomovcích, ale o konkrétních lidech v krizi, které všichni známe. A díky tomu všem velmi záleží na tom, aby měl například John Smith domov, aby byl v bezpečí a aby měl k dispozici služby, které k udržení domova potřebuje.“
Angie Walker, Poradkyně pro sociální bydlení města Rockford, přibližuje, jak zásadní je v tomto ohledu práce v terénu: „Pracovala jsem s jedním pánem, který žil v bezdomovectví mnoho let,“ vzpomíná. „Je alkoholik a nechtěl se zapojit do žádných služeb. Opakovaně jsem mu říkala: ‚Není podmínkou, abyste byl střízlivý.’ Přesto se nechtěl zapojit. Jednou jsem byla znovu v terénu. Už se začínalo ochlazovat. Zkusila jsem to znovu: ‚Hele, co byste říkal na nějaké ubytování? Co kdybychom vás zatím dali na hotel, než najdeme něco vhodnějšího?‘ A on se zeptal: ‚Mají tam televizi? Budu se moct dívat na finále baseballu?’“
„Ano, samozřejmě se mohl dívat na baseball,“ dodává Walker, „Zůstal tam ubytovaný několik týdnů. Zvykl si na bydlení. A pak ho vyhodili kvůli jeho chování. Ale něco se změnilo: požádal nás, abychom s ním nadále pracovali. Teď už bydlí necelé dva roky. Byla a je to náročná cesta, ale kdykoliv se vyskytne nějaký problém, snaží se o nápravu s tím, že se na ulici vrátit nechce.“
„Vždy je potřeba přijít na to, co je pro toho kterého člověka důležité,“ pokračuje. „Je to baseball? Nebo třeba pomoc s kontaktováním rodiny? Všechny takové informace doplňujeme ke jménům na našem seznamu. A to je zásadní, tím totiž získávají data nedocenitelný osobní rozměr“.
Zaměřeno na nulu
Rockford patří mezi 77 obcí a měst, které se ve Spojených státech zapojily do iniciativy Built for Zero (Zaměřeno na nulu), kterou koordinuje organizace Community Solutions (Komunitní řešení). Tato organizace v minulosti iniciovala také kampaň 100,000 Homes Campaign (100 000 domovů). O té si můžete víc přečíst (v angličtině) v článcích, na kterých jsem pracoval s kolegyní Tinou Rosenberg zde, zde, zde a zde.
Kampaň 100 000 domovů byla spuštěna v roce 2010 a měla za cíl zajistit stálé bydlení a podporu sociálního pracovníka právě tomuto počtu lidí v dlouhodobém bezdomovectvím. Během čtyř let dosáhly organizace zapojené do kampaně strmého zvýšení své úspěšnosti: dohromady se jim do stálého podporovaného bydlení podařilo umístit 105 580 lidí.
Navzdory tomu se však za stejnou dobu snížil odhadovaný počet lidí v dlouhodobém bezdomovectví na území Spojených států o pouhých 22 000. V některých oblastech dokonce zůstala čísla stejná, protože více lidí o domov přicházelo, než kolik se jich dařilo dostat do bydlení.
Myšlenka kampaně 100,000 Homes Campaign byla založena na dosažení velkých cílů prostřednictvím vysokých čísel. Zpětně hodnoceno ale tento přístup zůstal někde na půli cesty. Bylo to jako jít prudce do útoku, ale ještě toho moc nevědět o obraně. Iniciativa Built for Zero si oproti tomu vytyčuje dosažení velkých cílů prostřednictvím čísel co nejnižších, lépe řečeno nulových – totiž cíle nulového bezdomovectví.
„Zapojené obce se naučily,že pokud se chtějí dostat na nulu,potřebují mít podrobná a vždy aktuální data.U jména toho, kdo je právě na ulici,to totiž jen začíná.“
Aby toho mohlo být dosaženo, musí všechny instituce, organizace a odborníci věnující se v daném regionu problematice bezdomovectví vzájemně a soustavně komunikovat své know-how o svých klientech a koordinovat své aktivity.
„V mnoha obcích se věnují ukončování bezdomovectví prostřednictvím řady programů a služeb. Pracovníci toho kterého programu mívají přehled o tom, jak úspěšný je konkrétně jejich program. Často už ale netuší, zda a jak přispívají k celkovému snížení počtu lidí bez domova, jaká je celková situace,“ vysvětluje Beth Sandor, zakladatelka a ředitelka iniciativy Built for Zero.
Mít podrobná data je pro dosažení nuly nejen užitečné, nýbrž zcela rozhodující. Jedná se o klíč k efektivní spolupráci: „Zapojené obce se naučily, že pokud se chtějí dostat na nulu, potřebují mít podrobná a vždy aktuální data. U jména toho, kdo je právě na ulici, to totiž jen začíná,“ vysvětluje Rosanne Haggerty, předsedkyně Community Solutions.
„Například je potřeba také vědět, komu jsme pomohli nalézt bydlení. Vrátili se tito lidé do bezdomovectví? To by totiž znamenalo problém v udržitelnosti naší podpory. A kdo je mezi našimi klienty nový? To je pro změnu příležitost hledat příčiny problému a uvědomit si, jaký typ podpory je k prevenci bezdomovectví nezbytný. Musíte mít také povědomí o lidech, kteří se sice s bezdomovectvím potýkají, ale dokáží se s touto situací vypořádat sami.“
V organizaci Community Solutions se projektu Built for Zero věnuje tým 25 lidí. Pomáhají obcím navázat vzájemnou spolupráci a nastavit postupy pro sběr a sdílení neustále aktualizovaných dat. “Přes 60 obcí se kterými pracujeme nyní disponuje podrobnými, v reálném čase aktuálními a individuální poznatky doplněnými údaji o lidech v bezdomovectví na svém území,” říká Jake Maguire, spoluředitel iniciativy Built for Zero . To jim umožňuje testovat nové přístupy a získávat okamžitou zpětnou vazbu. Zároveň jsou nyní schopni reagovat na potřeby lidí mnohem efektivněji než v dříve.
V roce 2015 podařilo dosáhnout tzv. funkční nuly v bezdomovectví veteránů šestici okresů z pobřeží Mexického zálivu v Mississippi, zapojených do programu Continuum-of-Care (obdoba komunitního plánu sociálních služeb zaměřeného na bezdomovectví). V praxi to znamená, že váleční veteráni, kteří se dostanou do bezdomovectví, jsou téměř okamžitě propojeni na poskytovatele služeb a ti jim za méně než 30 dní pomohou získat podporu od federálního Oddělení veteránů (Veterans Affairs benefits) a zprostředkovat bydlení. “Pracujeme na tom, abychom se znovu dostali na průměr z roku 2015, tedy na 11 dní,” říká Mary Simons, výkonná ředitelka Open Doors Homeless Coalition, která v regionu koordinuje spolupráci mezi jednotlivými obcemi, organizacemi a institucemi.
Prvním krokem v rámci metodologie Built for Zero je tedy vytvoření koordinačního týmu pro danou obec a nastavení systému sběru a sdílení vždy aktuálních dat mezi zainteresovanými aktéry. Následuje práce na trvalém snížování počtu lidí v bezdomovectví až po dosažení nuly – a její udržení. Díky zvýšené efektivitě práce se může tým zaměřit také na další cílové skupiny, jako jsou mladí lidé či rodiny s dětmi. Ti čelí specifickým problémům, které si žádají odlišný přístup.
Prevence bezdomovectví vyjde mnohem levněji a je pro člověka méně zničující
V obcích Mexického zálivu udržují počet lidí v bezdomovectví z řad veteránů na nule již dva roky. Je potřeba si ale uvědomit, že jde o kontinuální práci. Udržení funkční nuly není samo sebou. “V polovině roku 2016 jsme si všimli, že někteří z veteránů, které se podařilo dostat do bydlení v průběhu našeho zesíleného snažení v roce 2015, začínají mít potíže,” vysvětluje Simons.
“Některá jména se začala znovu objevovat na našem seznamu. Začali jsme si klást otázku, jak předejít tomu, aby se lidé znovu dostali do bezdomovectví. Kdybychom neměli nastavený systém sběru a sdílení dat v reálném čase, zdaleka bychom na to nepřišli tak rychle. Začali jsme analyzovat jednotlivé prvky systému pomoci lidem v bytové nouzi abychom zjistili, zda lidi, kteří se ocitli v bezdomovectví, nedokážeme v dostatečném předstihu identifikovat mezi těmi, kdo využívají služeb potravinových bank nebo nocleháren”.
A samozřejmě se jejich předpoklad potvrdil. Tato data sociálním pracovníkům umožnila předcházet návratu do bezdomovectví. “Kontakt navázaný s klienty často znamenal rozdíl mezi návratem k bezdomovectví a nebo upravením podpory tak, aby se tomu podařilo předejít,” upozorňuje Simons. “Prevence bezdomovectví vyjde mnohem levněji a je pro člověka méně zničující.”
Dalším regionem, kde ukončili bezdomovectví veteránů a k ukončení bezdomovectví chronického zbývá jen kousek, je okres Montgomery v Marylandu. I zde si vedou jmenné seznamy. Nejen k identifikaci lidí v chronickém bezdomovectví, ale také k včasnému zachycení těch, kterým pád do bezdomovectví hrozí.
Přistoupili k do té doby nezvyklému kroku: začali si vést evidenci také o lidech, kteří dlouhodobě žijí v podporovaném bydlení, ale nechtějí v něm zůstat, a u kterých by standardní bydlení neznamenalo risk návratu do bezdomovectví. Navíc, standardní bydlení je levnější a pro život domácnosti méně invazivní.
Pro dosažení změny ale bylo nutné přesvědčit místní Úřad pro bydlení, aby schválil financování. “Abychom mohli uspět s žádostí o financování, museli jsme ukázat, že jsme pečlivě zvážili efektivitu takového kroku,” vysvětluje Nili Soni, Koordinátorka kontinuální péče ze Zdravotního a sociálního odboru v okresu Montgomery. Právě naše přesná data dala žádosti legitimitu, a tak byla schválena.
Úspěšná strategie jedné obce znamená inspiraci pro všechny další
Všechny tyto malé a větší úspěchy slouží jako unikátní případové studie a jsou evidovány v portfoliu strategií programu Build for Zero. Pokud se tedy jakákoliv obec ze sítě partnerství zajímá o to, jak zefektivnit terénní práci, zlepšit formu spoluúčasti na bydlení, případně přesvědčit více pronajímatelů, aby začali pronajímat byty také lidem v bezdomovectví, tak takové obce mají k dispozici celý inventář ověřených postupů, ze kterých lze vycházet.
Když například Jaeger a Walker z Rockfordu přemýšlely, jak pronajímatele bytů povzbudit, aby přijímali také rizikovější nájemníky, vyhledaly příklad jedné partnerské obce, která vytvořila fond pomáhající pronajímatelům pokrýt finanční riziko. A tak přesvědčily svou místní nadaci aby se tímto příkladem inspirovala.
Když mluvíme o ukončování bezdomovectví, je nasnadě se ptát: “Nejde především o to zajistit dostatek investic do dostupného bydlení?” Maguire potvrzuje, že ano. Dodává ale, že to samo o sobě nestačí: “Více financí je rozhodně potřeba, především na trzích kde jsou vysoké náklady na bydlení. Ale to situaci nevyřeší. Mnoho obcí má dostatek zdrojů na to, aby ukončily bezdomovectví veteránů. Úspěch ale nepřijde bez vybudování chytrého, rychlého a více koordinovaného systému zabydlování lidí v bezdomovectví, který bude zdroje využívat efektivně.”
“Když se podíváte na to, co vedlo k vymýcení černých neštovic,” upozorňuje Haggerty z Community Solutions, “bylo to vybudování monitorovacího systému, kde je součástí každodenní praxe opakování postupů, schopnost umět řešit problémy za běhu a pochopení, že je zapotřebí týmové práce a podrobná data, která vás stále drží v obraze a umožňují vždy jasně zacílit na aktuální problém.
Zjišťujeme, že také to je klíčem k ukončení bezdomovectví. Vždy budou lidé, kteří se ocitnou v bezdomovectví. Už ale víme, že jejich počet můžeme snížit na snadno zvládnutelný počet. Kdy se bezdomovectví stane jen sporadickým vyústěním krize a když k němu dojde, tak jen na velice krátkou dobu a nebude k němu docházet opakovaně.
Autor: David Bornstein
—-
Originál článku vyšel 5. června 2018 v online verzi názorové sekce deníku The New York Times. Odkaz zde: https://nyti.ms/2LqGj0D. Za pomoc s překladem děkujeme Ester Pacltové a Michaele Walterové. Článek do konečné podoby upravil Jaromír Mára.
David Bornstein je autorem knihy “How to Change the World,” která byla přeložena do 20 jazyků, a knihy “The Price of a Dream: The Story of the Grameen Bank”. Je spoluautorem publikace “Social Entrepreneurship: What Everyone Needs to Know” a spoluzakladatelem Solution Journalism Network, organizace, která podporuje seriózní zpravodajství o možnostech řešení sociálních problémů..